V době, kdy už prázdniny pomalu začínají s máváním na rozloučenou, jsme se vypravili na Vysočinu. Byť to byla akce dětského kroužku, účast čítala všeho všudy tři kousky z dětských řad. Ty doplňovalo pět dospělých a jeden pes. V tomto složení jsme v pátek 21. 8. ráno vyrazili směr Milovy na Vysočině, kde byl našim cílem kemp Poslední Míle. Odtud je na dosah lezení na zdejších klasikách jako jsou Drátník, Čtyři palice nebo Devět skal. První dvě jmenované oblasti také byly v našem hledáčku pro program následujících dní.

Den 1.

První den, po krátkém zabydlení a svačině, vyrážíme na Drátník. Tato skála nabízí řadu kratších lehkých cest, což je do pořadu prvního dne ideální volba. Skály jsou sice z kempu docela za rohem, nicméně přehlédnutí té správné odbočky přidává pěkných pár kilometrů šlapání navíc. Někdo třeba hezkou procházku na čerstvém vzduchu ocenil, někdo by asi radši vynechal. Nakonec se přece jenom dostáváme k vytoužené Drátenické skále a přichází na řadu lezení. Děti i rodiče si zde, snad ke spokojenosti, ukrojili první lezecké metry v několika cestách.

Návrat do kempu, oheň, špekáčky a zaparkovat do připravených stanů s přáním sladkých snů.

Den 2.

Milovský rybník, který je součástí kempu, poránu přímo vybízel k osvěžení, čehož někteří z nás i využili.

Po snídani vyrážíme za dalším lezením, tentokrát na Čtyři palice. Podobná skála jako včera a naštěstí docela málo lidí, na zdejší poměry. Skála je o poznání vyšší než Drátník, což znamená míň cest, ale určitě né míň lezení. Opět se zapojují jak děti tak dospělí, nikdo si na nic nestěžuje, nefňuká, takže zhodnocení bych znovu zasadil do pozitivních hodnot. Pobyt v terénu zakončuje letmé představení několika jistících pomůcek a předvedení jejich použití.

Pak následoval scénář zavedený prvního dne. Návrat do kempu, něco na zub, táborák, klábosení a s chutí do spacáků.

Den 3.

V neděli se nám probouzí poslední ráno výletu a dřív či později se probouzíme i my.

Když jsou všichni na nohou, nakrmíme se a vyrážíme za lezením. Dnes opět směr Drátník. Tentokrát ovšem bez bloudění, takže cesta je o poznání kratší. O co kratší pochod, o to obsazenější skála. Volíme proto ústup na menší a zapadlejší část skal. Tady je sice menší výběr cest a podstatně kratší délky, zato prostoru je víc než dost.

Zpestřením posledního dne se stává nácvik slaňování na skále. Po oprášení nějakých těch znalostí a sesbírání odvahy nakonec zapeklitý úkol všichni bez újmy zvládají.

To už čas neúprosně ukrojil podstatnou část dne, takže balíme a mažeme do kempu. Cestou ještě krátce zastavujeme v kavárně v Blatinách na nějakou dobrotu.

V kempu zabalíme spacáky, stany a ostatní krámy, naplníme auta, nasytíme bříška na cestu a vyrážíme zase zpátky domů (bohužel nebo bohudík?).

Podle mého názoru to bylo velice příjemných pár dnů a snaha dát jim tu správnou náplň přinesla své ovoce. Nezbývá než doufat, že ostatní zúčastnění to vidí alespoň trochu podobně a těšit se na další akci.

Níže můžete nahlédnout i na další pohled na výlet. Anetě za něj díky.

Fotky z výletu jako vždy v oddílových fotoalbech (Fotoalbum, Alba – Facebook).

Lucifer