Poslední říjnový týden se přímo vybízel poodjet kousek na jih, neboť v Čechách hlásili nejenom nízké teploty, ale hlavně silný vítr. Tři členové Pálavského věšáku – Láďa, Vojta a Kristýna a 4 členové Horolezeckého oddílu Hodonín – Maja, Marián, Marek a Honza proto spojili nejenom kalendáře, ale i lezecký materiál a 25. října po skončení pracovní doby vyrazili směr Črni Kal ve Slovinsku.

První den byl cíl jasný dojet do malé vesničky Osp a přespat v kempu, který je oblíbeným základním táborem pro mnoho lezců. Skály v Ospu se však řadí mezi nejobtížnější v Evropě, a právě proto naším cílem bylo pouze zde přespat a druhý den vyrazit na skály v Črnim Kalu, které se nachází nedaleko. Naše skupina se totiž skládala jak ze začátečníků, tak z pokročilých lezců a naším cílem bylo, aby si výlet užili, rozumějte, aby si zalezli opravdu všichni. Kemp předčil naše očekávání. Na místo jsme dorazili zhruba o půlnoci, stan si postavili, kde se nám líbilo a ráno jsme jen zaplatili. Dokonce i přes pokročilou dobu na nás čekaly sprchy s teplou vodou.

Druhý den byl již ve znamení lezení. Črni Kal nabízí opravdu nepřeberné množství cest od úrovně 3 až po 8, nejvíce však obtížnost 4-6. Vícedélky tu však nenajdete. Ke skálám se dostanete pohodlně autem, cca 20 minut od kempu. Přímo pod skalami se nachází parkoviště, ze kterého je to již jen pár kroků. Protože se jedná o velmi oblíbené lezecké místo, není problém si obstarat podrobně zpracovaného průvodce. Skály se nachází nedaleko Jaderského moře, takže každé zdolání cesty vás odmění i nádherným výhledemna moře a to nejenom na slovinské, ale i chorvatské a italské pobřeží. Večer jsme se přemístili do hostelu Xaxid ve vesničce Zazid, kde jsme strávili dvě noci. Přivítal nás velmi milý majitel Dušan, který cestoval 5 měsíců na kole po světě a rozuměl i obstojně česky. Byl nejen velice ochotný, ale byl to i výborný společník, se kterým jsme v angličtině probrali snad opravdu všechno. Hostel Xaxid je velmi oblíbený u lezců, takže nemusíte mít strach, že by přítomní hosté neměli stejné zájmy. Hostel se skládá z několika budov, kde každá má vlastní kuchyňku a sprchy, máte proto opravdu veškerý komfort, na který možná nejste ze skal většinou z pod stanu ani zvyklí.

Třetí a čtvrtý den vypadal velmi podobně. Ráno se nasnídat, nachystat si jídlo na celý den a vyrazit na skály. Podzimní prázdniny v Čechách zapříčinily, že na skalách byli hlavně Češi, tu a tam člověk slyšel i jiný jazyk, ale převážně i na ubytování jsme narazili pouze na Čechy. Výhodou Črniho Kalu je velké množství cest, takže sice možná je ta vaše vyhlédnutá obsazená, ale jistě je volná jiná. Zároveň se vyplatilo ráno si klidně dát na čas, protože dopoledne byly skály opravdu plné, po obědě se však relativně rychle vyprazdňovaly. Poslední noc jsme opět strávili v kempu v Ospu, který se za dobu naší nepřítomnosti docela zaplnil, teplá voda však tekla pořád.

Poslední den jsme obměnili program a zajeli se podívat k moři. Marián si v moři dokonce i zaplaval, my ostatní ho jen podporovali z pláže. Po cestě zpět jsme se ještě zastavili v malebném městečku Maribor, abychom ochutnali místní kuchyni, která se skládá především z pohanky, mořských plodů, masa atd. Našim mlsným jazýčkům nemohla uniknout ani tradiční gibanica, což je vlastně závin pečený na plechu s vícero náplněmi v závislosti na tradicích daného kouta Sloviska. Ta naše se skládala z tvarohu, jablka, ořechů a máku. Poté nás již čekala jen pár hodinová cesta domů.

A protože se nám výlet velice zdařil a my si ho opravdu užili, těšíme se již na další!