V našem oddíle se najdou dokonce i tací odvážlivci, kteří neváhají změřit své síly s někým jiným. Možná by se odvážili změřit i něco jiného, ale takové propagační akce naštěstí nikoho nenapadlo pořádat…Snad proto, že se mezi závodníky pohybují i osoby neplnoleté…. Jedním z nich je Lanex cupem ostřílený Ondra Nevělík, který den před Slováckým oupn stál na „bedně“ v olomócké části již zmiňovaného L.c. (3. místo). Snad mu chyběl kolega Igor (taky stál na bedně, ale trošku víš – 1. místo), který by ho vyhecoval k nadlidským výkonům. No nic. Ondra se musel spokojit jen s Mirou atletem. Miru jeho velká premiéra vyváděla z míry…… Poté, co se upsal ďáblům na registraci začal litovat, že mu nevypadla propiska z ruky. Začali se totiž slézat lezci s velkým….L. Kdo? No přece Jelen s Petrou a bratrem Kolouchem. Přivedli i dvojnici Ivany Andrlové, aby se měl Mira čím kochat…a přišla i namakaná Katka Balcarová, které by nejeden chlap mohl závidět její výbavu. A potom se dostavil lezec z řádu největších. Ztichlou halou se od registrace ozvalo „Mé jméno je Ondra…Adam Ondra“. A od té chvíle bylo vlastně už všechno rozhodnuto. Kvalifikace proběhla úspěšně. Padesát procent věšáků spadlo v půlce cesty a s nima spadly i jejich naděje. V rozhovoru pro nejmenovaný bulvární časopis Mira poznamenal: „Před očima mi prolétl celý můj život….“ Myslím, že k náročnosti cesty není co dodat. Finále se odehrálo ve velkém stylu. Holky byly hotové co by dup a chlapi jak by smet. Jediný, kdo dokázal zdolat nástrahy Roha Rohoviče a dosáhnout vrcholu (čti TOPU) byl……………….Adam. V místním rozhlase probíhalo hlášení, že z nedalekého ZOO utekly nějaké opičky, ale to s ním asi nemá nic společného. Nebo jo?

Peťa