Dlouho očekávaná oddílová akcička na Labské pískovce byla opravdu skvělá. Sešli jsme se v téměř stejné sestavě jako na Srbsko. Přibyl ještě galantní Jelen se svým druhem Máriem, náš velmi oblíbený kamarád Saša se zásobou dobrot a odborným dozorem jeho věrné družky Andrei a partička skautek se svými ochránci. Nejednalo se o výcvik nováčků….snad proto s námi jeli také čtyři nováčci….  Ztráty byly povoleny, takže vedoucí zájezdu Keny nosil jejich čestné prohlášení neustále v kapse. Inu, co kdyby, že? Sponzorem Iveco Agrotec zapůjčený mikrobus vyjel od naší milované stěny. Maminky si utíraly slzy kapesníčkem a tatínci byli hrdí na své syny a dcery. V televizi běžel motivační Vertical limit, prostě musíme si zapamatovat, že tři VAČKY nestačí. To potvrdí každý správný horolezec, který leze na K2, včetně Doktora. Ten navíc nesnáší pankáče, takže bacha na něj. Na Labáku si vystoupili        g.J + M. a my jsme pokračovali do kempu Ostrov. Opravdu skvělý kemp a skvělá hospoda a skvělá obsluha…..nutno doporučit. Je tam i tajemná intimní chatka střežená ostražitým německým hlídačem, pozor na něj….     Následující dny se nesly ve znamení chození kolem stěn v Tisé, čumění na to, proč je ten kruh tak zatraceně vysoko a přemýšlení, jestli je prvolezec sebevrah. Milujeme borháky a vápno!!!!! Jenže kolem byl jen samý písek. Trochu nám i zapršelo a tak jsme dokonce podnikli turistický výlet na Pravčickou bránu, kde jeden z nás předvedl, jak vypadá správný pálavský věšák (ti kdo tam byli chápou, zbytek má smůlu…máte jezdit s náma). A až už člověk konečně přichází písku na chuť (to myslím doslovně, protože ho máte úplně všude), odbyla nedělní dvanáctá hodina polední a opět drsný návrat do reality všedních dní.

Peťa