Tato akcička byla náplanovaná trochu jinak. Totiž Semmering, Hollental, Peilstein, ale vzhledem ke zkušenosti některých borců a borkyň 🙂 ze Semmeringu sešlo. Složení naší skupiny zaručovalo skvělou zábavu. 2 atleti, atletova ségra, přítel atletovy ségry a neutrální kámoška. Vyjeli jsme v pátek odpoledne. Rádio nám slibovalo „hladký průjezd Vídní“ vzhledem k prvním přesunům mořechtivých líných kůží. Naše zjištění bylo překvapivé. V rádiu se někdy lže :-)) Cesta proběhla hladce a na jejím konci nás přivítalo hollentalské parkoviště, luxusní záchod a ještě luxusnější teplá voda. Další dny byly ve znamení lezení v počasí aprílového typu. Zima, horko, déšť, zima, horko, déšť. Sníh jsme viděli na vrcholcích nejvyšších kopců, ale i bez něj byla švanda. Údajné středisko rakouských horolezců připravujících se na náročné alpské výstupy se ukázalo jako středisko českých horolezců připravujících se na náročné večerní pařby. Duch našeho národa pronikne všude a je prostě nezlomitelný. Poslední den jsme odjeli na Peilstein. Měl to být sice předposlední den, ale nakonec byl poslední kvůli okolnostem přítele atletovy ségry, který se během naší akce stal expřítelem, protože se druhý atlet stal novým přítelem atletovy ségry. Prostě drobná výměna rolí. K aprílovému počasí se přidal i silný fučák a sledovat odvážlivce na otevřených stěnách, kterak vlajou v tom větru jak vlajky na stožáru bylo zábavné. Menší zábava byla, když jsme lezli my, ale ………………………….. přežili jsme.