S hezkým počasím se blíží i čas, kdy se zavře stěna a všichni lezci chtě nechtě jsou nuceni vyrazit do skal. Někteří se na tento čas těší, protože vědí, jak na to. Někteří však na tuto dobu nahlíží s respektem. A protože se přes zimu na stěně sešla pěkná řádka nováčků, není lepšího způsobu, jak se nejenom mezi sebou seznámit, ale i jak tyto nováčky vybavit základními znalostmi potřebnými na skály, než zorganizovat metodický víkend na skalách.Poslední květnový víkend se proto pod dozorem toho nejzkušenějšího člena Kuby sešlo asi 20 lezců v Jezdeckém Klubu Blatiny na Vysočině a vybaveni nejenom lezeckými pomůckami a hezkým počasím, ale hlavně odhodláním se jali na vlastní kůži rozpoznat rozdíl mezi pohodlnou lezeckou stěnou a nepředvídatelnou skálou.

Sešli jsme se už v pátek odpoledne přímo na místě, abychom postavili stanové městečko a domluvili se na víkendovém programu.Protože se předem předpokládala i účast menších dětí, bylo místo vybráno tak, aby se zabavili i ti nejmenší z nás. Nejenom, že se na místě nacházelo perfektní hřiště s prolézačkami, pískovištěm, domečkem, mini lezeckou stěnou a dalšími atrakcemi pro děti, ale zároveň, ač to od jezdeckého klubu neočekáváte, se zde nacházela minifarma s nutriemi, lamami, jaky, oslíky, divokými prasátky či kozami. Děti vypadaly skutečně spokojeně.Avšak jezdecký klub nabízí hřiště i pro čtyřnohé miláčky, neboť se zde nachází i cvičiště pro pejsky. A tak si chovatelé těchto domácích mazlíčků mohli vyzkoušet jejich zdatnost. A že jich s námi přijelo opravdu hodně!

Jak již bylo zmíněno na začátku, tento víkend byl brán nejen jako metodický, ale zároveň jako seznamovací. Ačkoliv se na stěně všichni zdravíme a mezi sebou bavíme, asi nebylo jediného člověka, který by znal všechny jménem. Právě i proto nikdo nebyl nucen poslouchat výklad nebo lézt jen na určených trasách. Víkend byl pohodový, kdo chtěl, mohl lézt, kdo nechtěl, šel na procházku; prostě tak, aby si všichni odvezli nejen hezké vzpomínky, ale i rozšířený okruh přátel.  V sobotu ráno jsme se pěšky přesunuli na skály (Dráteničky), kde začal metodický program. Nutno podotknout, že i zkušení lezci si ve výkladu našli něco nového a přínosného. Na začátku nás Kuba seznámil s různými pomůckami potřebnými na lezení, mezi nimi byly i ty, které většinoulezec na stěně nepoužívá, jako například prusíky, smyčky, vklíněnce, friendy atd. Dozvěděli jsme se rozdíl mezi statickými/semistatickými/dynamickými lany či různými typy karabin a kyblíků… Zkrátka a dobře si i začátečníci uvědomili, že ono to lezení je na vybavení docela náročný koníček. Následovala názorná ukázka toho, jak bychom si měli udělat štand (tedy jistící místo na skále), jak bychom měli sestavit za pomocí běžného vybavení kladku a vytáhnout lezce (třeba zraněného), jak slanit dle metodického postupu (a následně jak slanit zcela nemetodicky či jen za pomocí lana) nebo jak vyprusíkovat na laně, když například spadnete do propasti a ten nahoře vás nemůže vytáhnout. Následně jsme si za odborného dohledu vyzkoušeli metodicky slanit, vyprusíkovat, jistit shora a samozřejmě došlo i na samotné lezení. Večer jsme se všichni sešli v základním táboře a díky Štěpánovi a jeho kytaře (a samozřejmě pěveckému sboru) nám buřty opečené nad ohněm chutnaly ještě o trochu více.

Nedělepak probíhala hlavně v duchu lezeckém. Přesto jsme však neustále chodili za Kubou a dožadovali se dalších metodických ukázek. Kuba sice trochu lamentoval (jistě v žertu), že jsme den předtím nedávali pozor, ale vždy nám vše ochotně znova předvedl. Velké díky patří i zkušenějším lezcům, kteří nechali svá lana natažená na skále tak, abychom se my začátečníci mohli jistit na druhého a trošku se otrkali. A protože bylo cítit, že ta lana opravdu občas trpěla, je na místě jim skutečně poděkovat. V brzkých odpoledních hodinách se už naše skupina začala pomalu rozpadat a nabiti novými znalostmi a dovednostmi jsme se vydali po vlastních osách zpět ku Břeclavi.

Děkujeme všem zúčastněným za příjemně prožitý víkend a těšíme se na další skvělá setkání!

Kristýna