30. prosince, den před Silvestrem proběhl tradiční přechod Pálavy. Sešli jsme se o půl sedmé ráno v Břeclavi na vlakáču, kde jsme se po krátké ochutnávce přesunuly do rychlovlaku Pendolino Břeclav – Šakvice. Hromadná jízdenka vyšla 15,- na osobu, tak to nebylo špatné. Ze Šakvic jsme se po krátké ochutnávce přesunuly Dolomitbusem do Dolních Věstonic. Zde byl oficiální sraz, kde se měli připojit horolezci ze západních částí území našeho klubu, pak ti co sice jeli z Břeclavi, ale sportovně už z Popic šli pěšky, a děcka z Dětského domova v Mikulově – ty bohužel nešly, přece jenom byla letos pěkná kalamajka. Tentokrát jsme měli asi nejsolidnější podmínky, ve srovnání s jinými ročníky na blátě – letos 40 cm sněhu, parádní vítr a mlha. Však taky těch telefonátů od rodičů , jestli jsme na živu! 🙂
Trasa byla stejná jako každý rok. Po turistické značce na Dívčí hrady, Martinku, kolem Trůnu na Sirotčí hrádek, na Stolovku a do Mikulova. Fotky jsme fotili s Alenou, moc toho není, nechtěli se nám pořád sundávat rukavice. Všimněte si na fotkách, že někteří vyrazili na pohodu v rifličkách, jeden pašák přes hlavu jen kapuci z mikyny. Na Martince proběhlo „obřadní“ poslední slanění , kterým jsme oficiálně ukončili lezeckou sezónu roku 2005. A teď neoficiálně : více jak hodinový výstup po řetězech jindy srandovní sestupovkou pro babičky, tentokrát kriminál, a na vrchu u dobíráku čekání na slanění, fičák jak hajzl. Většina statečných horolezců sestoupila pod Obřák zodpovědně připravovat pokračování expedice ( žrát a chlastat ). Abychom slaňovali rychleji, natáhl jsem sedmdesátku v jednom prameni a stálo to za to. Nejmladší aktérka měla 13 let.
Pak jsme pokračovali dle obvyklé trasy, po turistické značce, co nás překvapilo, že na stolovce v tu chvíli skoro vůbec nefoukalo. Ale viditelnost byla šest metrů. To už jsme byly ve fázi, kdy někteří lezli po čtyřech, volali maminku, Ježíška, a Usámu bin ládina.Ve večerních hodinách jsme dorazili do Mikulova, děcka si vydělali na chlast roztlačováním aut. A zapadly jsme do hospody, kde po hodině zjistili že pořád budeme něco chtít, tak nás přestaly obsluhovat. Přesunuly jsme se na nádraží, kde Mira během nákupu hromadné jízdenky nezapomněl paní nabídnout několik erotických služeb, a nasedli jsme do rychlovlaku pendolino Mikulov-Břeclav. Ve Valticích asi půl hodiny odhrnovaly sníh z kolejí, tak nám průvodčí vykládal vtipy a v devět jsme byli v Břeclavi.
Příští rok si dáme přechod i slanění noční, s čelovkama. Vlastně letos :).
Boubel