Festival Teplice 2010 aneb výlet do „ciziny“

Je čtvrtek, týden před fesťákem. Na stěnu přichází naše hvězdy oddílu, Ondra a Karolína Nevělíkovi (ty hvězdy myslím opravdu pozitivně). Na bouldrovce dávají jeden boulder za druhým. Ondra ve výborné formě, nabušený na závody v Teplicích. Karolína bohužel ještě příliš mladá, jinak by to všem ukázala. Takže nás nemůže než nepadnout: „jedeme fandit“.

V pátek balíme pár švestek a jede se v počtu 4 horolezci a dva nehorolezci. Proč nehorolezci a výlet do ciziny? „Chytl jsem lištu na bočáka, nakopu nohy, zafixovat, do fakáče na levačku, pak na pravačku spoďák, cvakám preso, bandasky jak sviňa,…..“ Pro nelezce úplně cizí jazyk :).

V sobotu propuká nákupní horečka. Zjišťuješ, že potřebuješ skoro všechno. Za tak fantastickou cenu to bereš i o číslo větší. No nekup to, když to stojí jenom tolik málo. Čím víc lidí u stánku, tím lepší. Tam nesmíme chybět. A tak se naše peněženky pomalu tenčí. Ale vážně. Koupit se dá a smlouvat na ještě nižší cenu taky. Chtějte to za nedělní cenu. Nakonec ale stejně zjistíte, že to vůbec nepotřebujete. 🙂

Skoro celé dopoledne prší, kvalifikace se přesouvá na odpoledne a finále na neděli. Prsty nám nedají nejít se podívat do skal. Co kdyby to přece jen bylo někde suchý a dalo se zalézt pro nás na exotice. Po krásné procházce Adršpachem s monumentálními věžemi osázenými velmi skromně kruhy nacházíme jednu kupodivu velmi dobře odjištěnou cestu. Jožka už nemůže ukočírovat svoje prsty a vrhá se na krásně se drolící pískovou cestu. Naštěstí začíná pršet, Jožka nechává v cestě pytel a mi utíkáme na koncert.

Večer se snaží dostat lidi do varu kapela Turbo. Což se jí vůbec nedaří. Nastupuje VYHOUKANÁ SOVA a ta to dává. Lidi se vlní a skáčou a řvou, tak jak se to patří.

Ráno hurá na finále. Kluci nás popohání. Jako první lezou krásné prdelky. Dle mužského hodnocení jsou nejhezčí ty s culíky. Takže holky, berte na vědomí, že culíky vedou. Vítězí holka z plakátu.

Nám holkám už nastupuje dvanáct VÉČEK. Počasí nám nepřeje. Je moc velká zima, takže se v plné kráse odhalují pouze dvě véčka. Bouldery z našeho pohledu šílené, nečitelné. Což se ukazuje i při nástupu závodníků. Občas pustí až do topu. Fandíme jako o život Ondrovi. Ten končí trochu zklamaně z jeho pohledu o chlup pátý.

V neděli dopoledne ještě proběhl závod „ BĚH TEPLICKÝMI SKALAMI“ , ve kterém jsme měli naše želízko. Našeho všudypřítomného a nepřeslechnutelného Korcu. Nebyl první, ale to nevadí, je náš.

A tak končí Festival horolezeckých filmů v Teplicích nad Metují 2010 a my zjišťujeme, že na film fakt nezbyl čas. Snad příště :).

Iveta Štvrtecká

Leave a Reply