Chorvatsko – podzim 2017

17. listopad letos vyšel na pátek a to tedy znamenalo prodloužený víkend. Byla by věčná škoda nevyužít pravděpodobně poslední šanci zalézt si za krásného počasí na skalách v Istrii. Ivet, Jožka, Staňa, Luky a Týna se proto vydali směrem chorvatská Istrie k malebnému městečku Buzet.

Ivet s Jožkou vlastní velmi prostorný transportér, kam jsme se všici pohodlně vlezli i s lezeckým vybavením a ve čtvrtek kolem šesté večerní jsme se přes Rakousko a Slovinsko vydali směr Buzet. Cesta z Břeclavi nám zabrala zhruba 6 hodin. Přes Booking jsme si zajistili ubytování a nutno podotknout, že i přesto, že jsme ubytování bookovali pouhý den předem, nabídka výhodného ubytování byla pořád široká. My jsme bydleli v útulné vilce s prostornou kuchyní, jídelnou, obývacím pokojem a dvěma ložnicemi se samostatnými koupelnami za 1.000 korun na osobu na tři noci. Měli jsme i krásnou zahradu s venkovním bazénem, který ale bohužel nebyl vyhřívaný (což některým stejně nebránilo smočit v něm alespoň nohy). Majitel byl velmi příjemný a ochotně nám vyšel se vším vstříc. Vzhledem k našemu velmi pozdnímu příjezdu, nechal nám klíč od domu pod rohožkou a druhý den se zastavil přivítat se a zeptat se, zda něco nepotřebujeme. Poradil nám, kde si můžeme zakoupit aktuálního průvodce pro chorvatskou část Istrie a dokonce do obchodu i zavolal, aby si ověřil, že ho skutečně mají a my tam nejeli zbytečně. A vy si ho můžete samozřejmě půjčit na stěně.

Další dny pak patřily jen lezení a měli jsme pro to opravdu nádherné počasí. A protože byl v Čechách a na Slovensku prodloužený víkend, nejvíce jsme tu potkali právě Čechy a Slováky. My jsme si vybrali oblast Kompanj. Cest tu bylo opravdu hodně, avšak jejich obtížnost byla vyšší. Od 5C do 8A+. Ovšem cesta obtížnosti 5C tu byla pouze jedna jediná a člověk si na ni musel vystát opravdu hodně dlouhou frontu, protože se každý na ni chtěl rozlézt. Sektorů je v této části opravdu dost, takže pokud jste nechtěli právě to 5céčko, nebyl problém si najít volnou trasu na lezení.Cesty jsou opravdu pěkně odjištěné, velmi nahusto. Na konci cesty se nachází většinou slaňáky s karabinami.

Poslední den se počasí trošku pokazilo, a proto jsme místo Kompanje popojeli blíže k moři a zajeli si do Črniho Kalu, kde stále svítilo sluníčko a my mohli nerušeně pokračovat v lezení v krátkém rukávu. Pro lezení zde si zdatnější část výpravy vybrala poslední sektor, kde jsou cesty obtížnější a delší, zhruba 35 metrů. Zbytek výpravy si vybral cesty trošičku lehčí a kratší na přednějším sektoru. A protože jsme před sebou měli ještě 6 hodin cesty autem, zhruba ve dvě hodiny jsme vyrazili na cestu a na večeři jsme již byli všici bezpečně doma.

Leave a Reply